A bohužel nejste sám.

Svatá pravdaJednou jsem takovou bezradnou holčičku pro uklidnění pohladil, a okamžitě se mi vybavilo, jaký malér by z toho v těch nových časech mohl být....

Přesně takto bych to cítil a realizoval. Když občas zajdu na jídlo s dcerou, tak obávaje se veřejného odsouzení a údivu též v řeči jasně a hlasitě dávám najevo jak je to s námi. No v sezoně me too se není co divit přece

Karma, je to tak. V r.1953 jsem se též ztratil v amfiteátru Strážnických slavností. Byl jsem tehdy odchycený neznámým mužem, který mě za mého vydatného řevu dovlekl na podium . Tehdy to ještě nevysílala telka, ale přes rozhlas mou exhibici slyšela celá republika. Naštěstí se pro mě za nějakou chvilku dostavil můj otec.