Matěj Kouba
- Počet článků 200
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2056x
Seznam rubrik
Matěj Kouba
Bílá sobota
Jedna malá velikonoční báseň. Pro ty, kdo si uvědomují, že Velikonoce- to není jen pomlázka a Hody hody, doprovody..
Matěj Kouba
Básnička pro ty, co chodí do Tesca
První básnička je pro tescolady a tescomany. Ne, nepohrdám jimi, my tam s manželkou taky pravidelně chodíme! Navíc jsem zjistil, že je to místo, které se svým způsobem podobá chrámu. (Že nevěříte? Stačí nahlédnout do evangelia a poté si při nákupu v Tescu přečíst ceduli u pokladen.) A druhá - druhá je na jiné biblické téma.:)
Matěj Kouba
Sen noci Svatojánské
Taky jste někdy vypili řekněme víc než tři piva a chtěli něco sdělit světu? Tak o tom je tahle báseň :)
Matěj Kouba
Ptačí lidé
Kluk: Co je to za druh? Matka: Asi lelek, dobře ho poznáš po peří. A je dost plachý.. Kluk: ...aby se nelek až mu dám pod nos večeři!
Matěj Kouba
Optimismus aneb Jak se projasňuje
Jak stárneme (a stárneme všichni - od kojenců po dědky) padá na nás občas nostalgie. Třeba devadesátá léta jsou pro mnohé z nás ve vzpomínkách rajským obdobím. Svoboda! Banány v obchodech! Sex, drogy a roknrol! První počítače! První porno! Prezidentovy krátké kalhoty! Poprvé u moře! Všechny tyhle dojemné obrázky byly opravdové. Jiné pravdy stály ale v pozadí - třeba ta, že to byla doba velké zlodějiny a čas, velkých lží.
Matěj Kouba
Nevíte o někom, kdo věří v socialismus?
V roce 1989 jsem se jako novinář snažil přispět k pádu Jakešova režimu, zatímco můj otec patřil k těm, co se jej snažili zachovat. Takových jako on v té době moc nebylo! I když jsme žili ve státě, v němž bylo papírově jeden a půl milionu komunistů a skoro každý občan měl průkaz nějaké společenské organizace Národní fronty, po sametové revoluci to vypadalo, že minulý režim podporovali skoro jen zločinci a blázni!
Matěj Kouba
Jak jsem byl bezdomovcem
Před časem jsem dělal úklid v šatníku. Co jsem vytřídil, dal jsem do dvou igelitek – a v záchvatu šlechetnosti jsem vše odnesl do Armády spásy. Do její pobočky, která sídlí v holešovickém činžáku. Byla tehdy zima skoro jako teď – a tak do prvního patra, kde je kancelář a taky se tam servírovala polévka zdarma ( či co), vedla dlouhá fronta.
Matěj Kouba
Bližní je blízko! A bezdomovci?
Spisovatel a vědec Stanislav Komárek v jednom rozhovoru připomněl : „Bližní je ten, co je blízko!“ Chtěl tím především připomenout, že když projevujeme charitu nedonošeným dětem Šošonů nebo lidem z ostrova klesajícího do Tichého oceánu, je to projev odosobněnosti tohoto „postmoderního“ světa. Nebo jinak, děláme to hlavně z pohodlnosti! Pod vlivem mediálních zpráv o cizích neštěstích totiž potřebuje každý z nás, průměrně soucitných, ulevit svému svědomí - a tak rádi pošleme pár korun na nějaké vzdálené chudáky.
Matěj Kouba
Když bory šuměly jen kousek od míst, kde hromy divo bily
Za mých dorosteneckých let se nějak častěji hrály státní hymny. Bude to asi hlavně tím,že za socialismu skutečné události velmi často suplovaly rituály. (Tedy ne že by to teď někdy nebylo podobné. Ale na kvantitu v tomhle reálný socialismus zřetelně vedl.) Třeba v televizních zprávách si redaktoři vystačili skoro jen se sjezdy, poradami a návštěvami různých potentátů.
Matěj Kouba
Krev Páně a flákota vezdejší
Dost často se mi v poslední době stává, že mi přijde po internetu prosba, zda nevím o nějakém místě. A to prý žijeme čím dál líp. Práce ovšem ubývá alarmující rychlostí. Zřejmě až budeme bez práce všichni, bude blahobyt největší! Ale k věci... Teď mi napsal známý o svém kamarádovi - faráři.
Matěj Kouba
Policie v akci
Tuhle jsem se v noci vzbudil kolem čtvrté.Vyhlédnu z paneláku a spatřím, jak se vedle fronty zaparkovaných vozidel plíží dvě tmavé postavy. Než jsem se rozkoukal, štíhlý mladík praštil čimsi do okna právě mého auta. Sklo zapraskalo!
Matěj Kouba
Proč mají tramvaje přednost?
Živá pražská ulice. Skupina turistů ověšená hromadou zavazadel se bezstarostně sune přes „zebru“. Auta před přechodem poslušně zastavují - a dva z Japonců se důvěřivě vydávají přímo do cesty tramvaje! Její řidič má naštěstí ke křižovatce ještě asi padesát metrů. Místo aby přibrzdil však přidává.
Matěj Kouba
O médiích aneb detektivky bez konce
Pár hodin jsem teď strávil u zubaře. Je to velký fachman – a taky „homo politicus“. Tribun lidu se v něm zjevně probouzí vždy, když pacient zasedne do jeho křesla a nemůže říci ani slovo.
Matěj Kouba
Jak dloubnout vládu do žeber
Internet je plný úvah o tom, jak to odboráři přehnali. Ať si stávkují, ale nekomplikují nám život! To naštvání je logické - i mě vždycky vadí, když mi někdo zhatí plány. Když se nemůžu dostat do práce je to nepříjemná věc, o tom žádná. Jiná věc je, zda stávka, která nezabolí může něco přinést.Stávka je přece taková menší sestřička revoluce!
Matěj Kouba
Stáří je jen nepohodlný oblek
Nebojte se,nikdy nebudete opravdu staří! Já vím, jsou tu objektivní známky jako revma, ztráta sluchu a zadýchávání se, šedivění vlasů a brejle na čtení. Jenomže jak vám řekne každý na léta bohatší člověk -uvnitř se lidi nemění! To co se děje s tělem prožívají skoro všichni „senioři“ asi jako ti mladší vnímají nepohodlný oblek či jiné oblečení.
Matěj Kouba
Ultras jako kladní hoši
Nejsem žádny velký fotbalový "fan", vlastně vůbec nejsem velký znalec fotbalu. Fotbaloví ultras jsou mi protivní a děsí mě- snad není nic horšího než bezdůvodná hrubost.Virvál na stadionu Slavie však docela chápu - mám dojem, že v historii patálií s fanoušky to bylo poprvé, co bylo právo do jisté míry na jejich straně.Podle mě to nebyl výbuch samoúčelného násilí, ale oprávněné frustrace.
Matěj Kouba
Legalizujme úplatky,státu to prospěje!
Tak prý půlmilión korun, vložený v obálce mezi dokumenty paní poslankyně Kočí, není úplatek!
Matěj Kouba
Back in USSR (1)
Jak se žilo za totality v SSSR? Shodou okolností mám z této země dost zážitků, o které bych se chtěl chtěl podělit. Podotýkám, že rozhodně nehodlám sovětský režim lakovat na růžovo – to by byla ostatně přímo burlacká dřina. Chci vám jen poskytnout své osobní zážitky, které se přibývajícími roky myslím stávají poměrně vzácnými. Přijde mi totiž, že reálný obraz „reálného socialismu“ dnes nahrazují ideologické interpretace zleva i zprava.
Matěj Kouba
Vůně svařáku
Přečetl jsem si, že autobusy a tramvaje budou uměle provoňovány! Radní zvolili pro zimní období "vůni svařeného vína". Taky jsem se z novin dozvěděl,že to bude stát asi pětadvacet tisíc ročně.
Matěj Kouba
Dědečkova hranice
Přiznávám, byl jsem privilegované dítě. Tedy ne nijak přehnaně. Ale na rozdíl od většiny mých vrstevníků, svět pro mě nekončil na Rujaně. S rodiči, kteří jezdili „ven“ služebně, jsem v raném dětství zavítal do „zlého“ Německa, a dokonce i do USA. Pro čtyřletého kluka to znamenalo jediné – okouzlení barvitým světem Západu.
Matěj Kouba
Od patnácti let nepřístupno
Milé děti, když jsme byli malí my, žili jsme jsme v temném a nebezpečném světě! Jedli jsme třeba potraviny, na kterých nebylo skoro nic napsáno! Mléko uzavíral jen plíšek s datem výroby, ,na celé láhvi nebyla žádná nálepka. Nevěděli jsme tedy vůbec kolik kalcia a blílkovin v tom bílém nápoji bylo, o éčkách nemluvě. Na salámu plném cholesterolu zabaleném v papíru také nebylo vůbec žádné varování , jen tam paní prodavačka tupou tužkou napsala třeba 6,50 Kč. Na limonádě broňa nebývalo vůbec nic, přestože chutnala tak, že se to nedalo vypít.
Matěj Kouba
Národnost není maska, kterou si můžeme kdykoli vyměnit
„Národnost stejně jako vyznání nejsou dané. Jde o pocit konkrétního člověka,“ vysvětlil v MF Dnes místopředseda statistického úřadu Stanislav Drápal, proč se v sčítání lidu 25. března 2011 objeví otázka na národnost jako zcela dobrovolná. Mohu si tedy sám rozhodnout zda jsem Němec, Čech, nebo třeba Angličan?!
Matěj Kouba
Úloha pražské bohémy v listopadové revoluci
„Kdo se 17.listopadu nejvíce zasloužil o „naši svobodu“?“ Když slyším, jak moderátoři chvějícím se hlasem pronášejí tuto milou frázi, nedá mi nepřipomenout, že možná pražská bohéma!
Matěj Kouba
Epopej si nechte, galerii postavte
To, že budoucí primátor Tůma řekl, že Slovanská epopej má zůstat na Moravě ho šlechtí. Ono jde třeba o to, že zahraniční turisté v podstatě jezdí jen do Prahy – zbytek Česka jakoby pro ně neexistoval. A přitom má co nabídnout.
Matěj Kouba
Což takhle nedat si špenát?
Počátkem šedesátých let mi díky Pepku Námořníkovi zachutnal špenát. Na svou omluvu mohu uvést, že mi v té době byly jen čtyři a Pepka jsem vstřebával jako poměrně vzácné setkání s groteskami, takže nehrozilo předávkování. Navíc třeba báječné české animáky jako Pojďte pane, budeme si hrát, Rumcajs, či Pohádky z mechu a kapradí nebyly ještě ani na světě. V paměti mi proto zůstaly filmečky o „Popeyovi“, naivní Olie a sadistickém Blutovi jako vcelku povedená řachanda.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
