Ať žije pufpufpolitika

„Do boje za lepší, nejlepší, křišťálově čisté Česko,“ volají nejrůznější superproroci. Myslí to samozřejmě superdobře. Třeba miliardáři Babiš a Janeček k tomuto účelu tasí své miliardové pokladny, kouzelník Žito 44 dokonce mává ptákem (byť naštěstí jen kohoutem). Všichni ale vysvětlují – vše chceme dělat ve jménu lidské vzájemnosti, lásky, prosperity a poctivosti. Ale Česko je přece zkorumpovaný močál! Vymeťme tedy nejprve vše zlé a pojďme vše dělat jinak!

 Zní to docela hezky, ale nějak se mi z toho ježí chlupy. Co je to proboha přesně jinak? O tom totiž tito pánové hovoří jen velmi mlhavě.

Navíc když na slavíčím mejdanu Daniel Landa, vlastně teď už samozvaný Žito, vyhrožoval kolegům z popmusic, politikům, novinářům a kdovíkomu ještě, „ať se chovají slušně,protože on se vrátí a zatočí s nimi“, znělo to zábavně, ale taky trochu jako když v roce 1929 komunista Gottwald vyhrožoval českým buržoustům, že s nimi zatočí jako v Rusku zatočili s carem a Kerenským. Dvacet let nato to pak legrace nebyla.

Já vím, že Landa je jen komediant a navíc ve stejném projevu právě komunisty napadl. Ale žijeme v zemi, kde politická kariéra nezřídka uměleckou začíná! A to, že se někdo distancuje od komunistů je u nás jen takové hygienické osvědčení – něco jako, že prostitutka ukazuje klientovi na papíře, že nemá AIDS. Ne Landa rozhodně není skrytý soudruh. Může mít ale přece úplně jinou chorobu! Ostatně jistý Adolf byl původně také umělec, že...

Ale pozor, vůbec mi nejde o to nařknou z náckovství tohoto, podle mě poněkud šíleného, „kouzelníka“. Ostatně z hlediska politiky je to marginální osobnost Spíš mě celkově děsí současné rostoucí nadšení pro novodobé „chiliastické kazatele“ – byť se jim dnes už tak neříká. Osobně přitom nejsem odpůrce změn, vlastně si také myslím, že jsou zapotřebí a neměly by být malé. Jen jsem přesvědčen, že přes „moudré a spravedlivé guru“ typu Janečka a Landy se jich nedočkáme. Všimněte si ostatně, že politici s aureolou spasitelů přicházející ze světa mimo politiku, tedy vždy z jakéhosi lepšího, zdánlivě čistého světa, nikdy lidem nic dobrého nepřinesli!

Snad je to tím, jak stárnu - ale čím dál tím víc pochybuji, zda Česko a sět opravdu potřebují právě takové „zázračné vůdce“. Přitom vzpomínám na Čapkův román Krakatit. Unaveného vynálezce strašné výbušniny inženýra Prokopa tam veze na kozlíku stařeček, který je vlastně metaforou boha. A Prokopovi, deprimovanému po výbuchu, který zabil mnoho lidí, tam chlácholivě mluví do duše:„Načpak takový velký výbuch? Ještě tím někomu ublížíš! Ale hledej a zkoumej; třeba najdeš… no třeba takové pf pf pf,“ ukazoval dědeček pšukaje měkkými tvářemi, „víš? Aby to dělalo jenom puf puf… a pohánělo to nějakou věc, aby se lidem líp pracovalo. Rozumíš?“ Myslím, že v politice to platí také. Ostatně v demokracii právě na to, aby se prosadilo něco rozumného místo výbušniny, máme volby – jen na ně nesmíme zapomínat.