Ztracená holčička - a já

Byli jsme na nákupu v OC na Novodvorské. Manželka zalezla do nějaké hrabárny(blíží se Vánoce a tedy dárková smršť pro širokou rodinu) a já jsem zbaběle bloumal po chodbách.

 U Autíčkárny jsem zaznamenal malou holčičku, tak asi tříletou. Okouzleně koukala přes průhled na elektrická autíčka a bagry, které je tu možno dětem pronajmout. Pak se vzpamatovala a poklidně se vydala napříč nákupáčem - a já jsem zjistil, že nikde nevidím její maminku či tatínka!Šel jsem za ní, jestli k rodičům trefi, ale samozřejmě vůbec nevěděla, kde by mohli být. Už jsem ji chtěl oslovit a nabídnout se, že pomůžu mamku či taťku najít, ale pak jsem si uvědomil, že bych z toho mohl mít pěknou polízanici - oslovím holčičku, poleká se mě, dědka, rozbrečí se - průšvih. Nebo se nerozbrečí a půjde se mnou pátrat - a opět průšvih. Maminka nás zdálky uvidí a dojde k závěru, že jsem úchyl, který chtěl dítě někam odvést a zprznit. Holčička ale pochodovala a pochodovala, nikdo kromě mě si jí nevšímal a rodiče stále nikde! Co teď? Naštěstí jsem zahlédl dvě maminky s dětmi zhruba ve stejném věku jako ztracené mrně. Vysvětlil jsem jim jim situaci, holčičku přijaly do svého houfu a jaly se problém řešit. Šel jsem tedy vcelku spokojeně zpět - a přemítal jsem, sakra před lety by mě ani nenapadlo vidět v oslovení cizího dítěte problém.